Z historie obce

 

Historie Čelechovic

 

   V dávné minulosti, ještě předtím, než se objevily první písemné zmínky o Čelechovicích, byla tato vesnice zeměpanským majetkem náležejícím českým králům. První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1315, kdy král Jan Lucemburský dal za 100 hřiven grošů do zástavy šlechtici Fridušovi z Linavy sedm lánů v Čelechovicích a Chudenský mlýn (dnešní Plachý mlýn). V roce 1321 vyplatil tuto zástavu od Friduše z Linavy majitel plumlovského hradu Vok I. z Kravař a převzal od krále držbu vyplaceného majetku do svých rukou, zřejmě opět jako zástavu. Další osudy této části vesnice jsou nejasné. Nemáme žádné doklady, že by byla někdy králem ze zástavy vykoupena, ale nebyla ani připojena k plumlovskému panství Kravařů.

   Podle pozdějších zpráv patřil nějaký majetek v Čelechovicích také ženskému augustiniánskému klášteru sv. Jakuba v Olomouci a plumlovští páni nad ním získali opravu - to znamená právní ochranu, z kterou pobírali jisté poplatky. Po vymření mužské linie Kravařů v roce 1466 spadla oprava na panovníka, ale král Vladislav Jagellonský ji v roce 1492 potvrdil kravařským dědicům.

   Část Čelechovic vlastnila ve 14. století drobná šlechta. V roce 1358 je tu zmiňován dvůr, který patřil Bětě z Čelčic. V roce 1371 vlastnil dvůr, k němuž náleželo sedm čtvrtlánových usedlostí a tři podsedky (tzn. domky bez polí), zemanský rod užívající přídomku „z Čelechovic“. Rod měl ve znaku turnajový šraňk a jeho posledním příslušníkem byl Mikuláš Cigán z Čelechovic (1437 - 1464), proslulý mnoha majetkovými transakcemi a spory.

   V polovině 15. století, poznamenaného husitskými a česko-uherskými válkami, které vnesly do majetkového vlastnictví značné zmatky, se znovu setkáváme s částí Čelechovic, k níž patřil Chudenský mlýn. Roku 1446 vyměnil Jiří z Kravař alodní dvůr v Čelechovicích s poddanými a půlkou Chudenského mlýna za majetek v Kostelci, ponechal si však u Čelechovic rybník, který byl ještě v 17. století uváděn jako součást plumlovského panství. Alodní dvůr získal někdy před rokem 1490 po řadě sporů Jiří Nosek z Hostěrádek. Druhý čelechovický dvůr, který byl kdysi majetkem zemanů z Čelechovic, se roku 1464 nacházel v rukou Čeňka z Pulic. Po jeho smrti jej koupil od Čeňkových dcer Anny a Doroty také Jiří Nosek z Hostěrádek. Ten roku 1493 prodal svůj původní dvůr s dvěma lány rolí na purkrecht (poddanský statek) a hospodařil pak na dvoře Pulických do roku 1500, kdy prodal celou vesnici olomouckému klášteru sv. Kláry.

   V listině o prodeji se hovoří o tom, že Čelechovice byly od starodávna manstvím plumlovského hradu, pro toto tvrzení však není v předchozích pramenech žádný doklad. Tehdejší majitel plumlovského panství Vilém z Pernštejna dal v listině k prodeji souhlas a zároveň se nechal od kláštera přijmout za opravního pána vesnice. Čelechovičtí poddaní za opravu odváděli na Plumlov ročně 56 měřic ovsa.

Pod vládou kláštera nastalo nové období v dějinách Čelechovic. Staly se centrem roztříštěného klášterního statku, k němuž patřily ještě vesnice Dubany, Křelov, Lazce a Třebčín. Čelechovice se dostaly do církevního majetku v době reformace, kdy v zemi převažovalo nekatolické náboženství a kláštery se vesměs nacházely v úpadku. V klášteře klarisek zůstala na příklad roku 1541 pouze abatyše a nové jeptišky musely přijít až ze Slovenska od Trnavy. V řádu vládla nekázeň a roku 1582 si abatyše stěžovala na nepořádky biskupu Stanislavu Pavlovskému. Biskup opakovaně nabádal abatyši a řádového dozorce, aby klášter přivedli k pořádku. Situace využívali přirozeně také poddaní k liknavému plnění svých povinností. V roce 1621 se spolu s obyvateli Duban zdráhali vykonávat roboty na pozemcích klášterních dvorů a zemský správce, kterým byl biskup kardinál z Dietrichštejna, jim přísně naporučil, aby řádně robotovali.

Almanach   Za třicetileté války utekly jeptišky před Švédy do Brna a do Opavy. Také část čelechovických poddaných se rozutekla nebo byla odvlečena Švédy. Po válce bylo z 35 usedlostí v Čelechovicích 14 opuštěných, ale poměrně brzy našly většinou nové majitele. Druhá polovina 17. století přinesla konsolidaci jak do života kláštera, tak do hospodaření na jeho statcích. V Čelechovicích vybudovaly klarisky v sousedství dvora pivovar a panský dům, kde sídlila správa panství rozšířeného o jehličnaté lesy u Seče a listnatý Hynkovský les. V roce 1757 přikoupil klášter ještě statky Ptení a Suchdol. Ve svých vesnicích budovaly jeptišky nové církevní objekty v barokním slohu, v Čelechovicích byla postavena nová kaple na návsi, socha sv. Jana Nepomuckého u pivovaru a dva kříže. Na návrší nad Čelechovicemi byla vystavěna další kaple, kolem níž později vznikla osada Kaple.

   Čelechovický dvůr měl v polovině 18. století 386 měřic orné půdy a k tomu velké louky. Pozemky obdělávali obyvatelé 33 poddanských usedlostí. Každý z 18 místních sedláků jezdil na robotu tři dny v týdnu s dvěma koňmi a každý z 15 chalupníků vysílal na robotu po tři dny v týdnu jednoho člověka. Kromě toho obhospodařovali poddaní téměř 800 měřic vlastní orné půdy.

   Za panování císaře Josefa II. byl klášter dne 29. ledna 1782 zrušen. Klášterní majetek byl oceněn, svěřen do správy Náboženského fondu a začleněn do velkého komplexu rovněž zrušeného kláštera v Hradisku u Olomouce. Po zrušení kláštera byly jeho dvory rozparcelovány a pozemky čelechovického dvora byly v roce 1789 zčásti rozděleny mezi místní chalupníky a domkáře a zčásti využity k založení nové osady Rittberg - dnešní Kaple. Zároveň se dosavadní roboty poddaných přeměnily na peněžité platy.

   V roce 1825 koupil panství zrušeného kláštera sv. Kláry od státní komise pro dražbu statků za 60 250 zlatých Filip Ludvík, hrabě ze Saint-Genois. Tento šlechtický rod pocházející z Belgie se stal posledním majitelem Čelechovic, do jejichž dějin se zapsal založením jednoho z prvních cukrovarů na Moravě.

Roku 1848 byly za finanční náhradu zrušeny veškeré robotní a poddanské povinnosti a tak skončila závislost obyvatel Čelechovic na vrchnosti. Bývalý vrchnostenský velkostatek se stal pouhým hospodářským podnikem, poddaní se změnili na svobodné občany a politická, berní a soudní správa byla přenesena na nově zřízené státní úřady.